Foto Týdne s diskusí

Vážený „netančící,ale fandící“, pokud je mi známo, tak se do „obyčejných tanečníků a jejich někdy dost podivných názorů“ nenavážím. Nikomu se nesnažím brát jeho názor. Svým způsobem to, co se nám líbí nám může říct taky něco o nás samotných. (takže je to vlastně dobrá zpětná vazba) :) A proč nezabrousím taky do „řad povolanějších a to porotců“? Myslíš si, že když se ze mě stane porotce, tak se něco změní? Budu chytřejší? Budu lepší? Budu vědět něco více? Pro pořádek čekám pouze na termín zkoušky z techniky tanců. Mým názorem je, že pro zlepšení či zvětšení svého přehledu v tanci, upevnění názorů nebo zdokonalení znalosti tanečních principů či vzdělávacích technik je třeba jezdit na soutěže – D, C, B, A, M, hobby, zahraniční IDSF a Blackpool, UK, International, účastnit se seminářů, sledovat tréninky, trénovat, sledovat video s tancováním, trénovat sám se sebou. Je hodně oblastí, jak se zdokonalovat a stát se „povolanějším“. Já prožívám u tance spoustu subjektivních pocitů, ale umím je vyjádřit (umím říct, co cítím, atp.), umím u tance popsat, co tanečník dělá na parketu, jak se hýbe, jaký je partnering, vztah k ostatním. Tohle mám na mysli, rád bych slyšel např. líbil se mi, protože na mě působil dojmem, že tančí s partnerkou, že na ni dokáže být naladěný, i když byl v mnoha akcích málo dynamický, působil těžce při točkách, atp. Je to tak složité? Napísto „on se mi nelíbil, ten měl dopadnout lépe“. Na známky jsem se díval, a zdá se mi to logické, i když někdo hodnotil jinak. Já bych to viděl taky svým způsobem a nemusí to být ovlivněno trenérstvím některého z párů. Tanec je subjektivní, to už jsem tady psal.. Takže hodně štěstí nám všem.. ;)

Milý anonyme, naprosto souhlasím. I ve standardu (pro M. Němečka) :) to tak platí. Proč to dělá většina párů naprosto jinak? Protože to cítí jinak.. Protože se o něco snaží, ale jediný, kdo jim může poskytnout zpětnou vazbu jsou diváci, trenéři, porotci, třeba i video. Ale strašně těžko se ta zpětná vazba „zvnitřňuje“ a dává možnost se zlepšit. Je často třeba „jenom“ věřit svým trenérům a ten svůj subjektivní pocit „potlačit“ – nebo zkusit něco jiného… Snad jsem to nenapsal moc chaoticky, a je mi rozumět.