Reagujte prosím na konkrétní vzkazy, pokud je to možné (diskuse bude přehlednější)
Legenda: Nepřihlášený pisatel
Registrovaný uživatel
Ověřený uživatel
Tanec je divadlo na parketě. Tuhle větu slyším kolem sebe, od trenérů atd. Příspěvky ve vláknu „Stále více lží se kupí…“ jsem úplně nepochopila, co je tedy správně?? Divadlo na parketě, nebo přirozenost?
No, to je myslím složitější, znám spousty tanečníků a tanečnic, co se netouží zviditelňovat na soutěžích a je pro ně přirozené, mnohdy tančí skvěle, zejména salzu, jde jim zejména o jejich vlastní přirozenost – prožitek v tanci ;-) a odreagování…
Jako soutěžní tanečníci se však chceme také předvést, porovnat své umění s druhými, to by nám soutěžním tanečníkům mělo být také přirozené. :-) Čili tím se dostáváme do taneční role. Tato role by však neměla potlačit i ten osobní prožitek při tanci a zážitek z tance, ale naopak, jinak tanec přestává být tancem. :-| a začíná být tím pouhým „divadlem“. Nepřirozeným divadelním „hercem“ se pak většinou stává ten tanečník, který svou taneční roli dostatečně neuchopil a správně nepochopil, nenaučil apod., ten pak také vypadá v tanci nepřirozeně a diváci poznají „že hraje tzv. divadlo“ :-|, prostě nejsou vtaženi dostatečně do děje…
Tento problém mohou mít zejména Ti soutěžení tanečníci, co směřují příliš za víťězstvím, bez dostatečného vnitřního prožitku z tance, to znamená, že svou taneční roli si v dané chvíli vyložili jinak…;-) (důvodem může být například nervozita, přílišná motivace, pocit odpovědnosti, neodborná taneční příprava a pod.)
Myslím, že mne ostatní ještě doplní, není to jednoduché jak to z prvu vypadá…to naše tancování :-D
Jen bych doplnil:
Vynikající herec, když hraje divadelní roli dobře, má z ní silný vnitřní prožitek.
Stejně tak vynikající tanečník, když hraje svoji taneční roli dobře, má z ní silný vnitřní prožitek.